Fotky ze Sumatry

Motorka jako taxík pro nás oba. Nic není nemožné.

Připraven k potápění.

Všude spolu. I pod vodou.

Objevujeme podvodní svět. Kapitán Nemo (neboli ryba klaun).

Pohoda na hamace naší chatičky. Ostrov Pulau Weh.

Moje nejoblíběnější jídlo- zeleninové kari s rýží.

Zdéňa si užívá hamaku při studiu historie Sumatry.

Vynoření z vody u naší oblíbené restaurace.

Muréna vypadá jako něco mezi rybou a tuleněm a má hubu tečkovanou i zevnitř.

Potápění na Sumatře byl velký zážitek. Podmořský svět nás okouzlil.

Nevím, jak se jmenuje doopravdy, ale my tomu říkáme třásnitá ryba. Ondra: jmenuje se Lion Fish

První den potápění a už nás to chytlo. Nejdřív jsem se trochu bála, ale nakonec jsem si na dýchání regulátorem zvykla. Musí se to dělat pomalu, zhluboka a v klidu.

Rejnok.

Schválně, kdo z vás najde na téhle fotce rybu? Je velká, jedovatá a jmenuje se stonefish. Oprava od Ondry: má jen asi 30cm, jmenuje se Scorpion Fish, ale jedovatá je prý hodně.

Tahle chatička byla naše. Tak trochu něco mezi chatovou osadou a přímořským bungalowem. Každopádně nejromantičtější místo na světě!

Jedeme se potápět!

Jedeme se potápět! Spolu :-)

Tak tahle muréna má nejvtipnější hubu ze všech ryb, co jsme viděli.

Pokud si myslíte, že to, co vypadá jako oko je opravdu oko, tak to je jen klamání nepřítele. Kdo najde to skutečné?

Podvodní příšera.

Mořská zahrada...

Fakt jsem netušila, jak je to pod vodou různorodé a barevné.

Zdéńa skládá potápěčský test. Studium nám zabralo dost dovolenkového času, ale bavilo mě to, je to takový mix fyziky, bilogie a medicíny.

Ondra čekajíce na papájovou palačinku.

Do indonéských kaváren, krámků a obchodů se chodí zásadně naboso.

Mořská sůl působí jako lak na vlasy. Ondra je z tohoto účesu nadšen.

Podvodní příšery OZ

Takhle to vypadalo ve vodě pod naší chatičkou.

Bezhlavý rytíř Ondřej Veliký.

Fotka z plavání na ostrov a zpět. Kilometr proti proudu mi dal zabrat (trénink na triatlon!). Ondra: byl to takzvaný rybářský kilometr, ale stejně jsme si mákli

Snad nikde jsme nezažili takovou pohodu, jako na ostrově Pulau Weh. Nakonec jsme se tam "zasekli" celý týden z dvoutýdenní dovolené.

Nejmenší letadlo, kterým jsem kdy letěla.

Letíme do daleké a odlehlé džungle. Letadlem pro pouhých dvanáct pasažérů!

Výroba chilli pasty. Narozdíl od Ondry bych neměla odvahu ochutnat.

Chilli papričky v divoké přírodě.

Tropický prales- tady budeme vandrovat další tři dny.

Tak tahle ještěrka nás dost překvapila, když najednou vzlétla. Umí krásně plachtit ze stromu na strom.

Mravenčí magistrála. Někteří mravenci byli až 2 cm velcí.

Orangutan (v indonéštině to znamená Lesní Muž). Oranžový, chlupatý, má velké břicho a oproti bláznivým makakům se hýbe hodně pomalu a rozvážně. Kvůli neustávajícímu kácení indonézských pralesů bohužel postupně vymírá. Orangutánky rodí jen jedno mládě za šest let.
Ekošetrný turismus má moc tento trend zvrátit- pro místní bude ekonomicky výhodnější prales zachovat.
Turisté by však neměli k orangutánům chodit moc natěsno či je krmit- mohli by je nakazit bakteriemi, vůči kterým nejsou lesní muži imunní (obzvlášť nebezpečná je chřipka, nepřibližujte se o opicím, pokud jste nachlazení!).

Spočitáte, jestli má sto noh?
Jo a ta povšimněte si dlouhého nehtu na palci našeho průvodce- muži v Asii si ho tradičně nechávají narůst jako znak vyšší třídy (nemusí pracovat manuálně).

Při vaření rozprávíme s naším průvodcem o pralese a o životě celkem.

Ondra se koupe v pralesní říčce. Po celodenním treku v tropickém vlhku je to nejen příjemné, ale i nutné.

Koruny stromů jsou v džungli plné opic, nicméně Ondra marně vyhlíží dalšího orangutána.

Naše tábořiště.

Orangutanka nás sleduje vysoko z koruny stromů.

Indonéští vysokoškoláci na výletě v džungli. Byli moc milí, ale při odchodu tam nechali bez výčitek kupu odpadků. Jiný kraj, jiný mrav...

Ondra říká, že jsem houby bílý sáhib, když myju za průvodce nádobí.

Do ledové řeky se ze stran vlévaly horké prameny. Člověk si tam mohl lehnout tam, kde měla voda pro něj ideální teplotu (já do vřelé, Ondra do vlažné :-).

V horkém prameni jsem uvařila vajíčka natvrdo. Člověk ani nemusí dělat ohníček.

Zdéňa se nahřívá v horkých pramenech a taky při tom pozoruje, jestli někde okolo neleze orangutan.

Ondragutan neboli lesní muž.

Ondra kiklop.

Ondra se snaží vyrovnat opicím.

Vidíte mě? Jinak v těchle vodopádech jsme se taky koupali, ale byli podstatně ledovější než ty horké prameny :-).

Panenská přiroda v sumaterské džungli.

Pozor, řítí se Tarzan na lijáně!

A Zdéňa na lijáně. Nejlepší houpačka v životě.

Pralesní květy.

Chameleon v zahradě u našeho hostelu.

Kakaové boby. Buhužel ještě nebyly zralé :-(

Stánek s vnitřnostmi. Blé.

My koukali na děti a ony na nás.

Na Sumatře je všude zeleno (pro nás Katařáky neuvěřitelné).

Na Sumatře roste všelicos- viděli jsme rýži, kávu, kakao, mandle, chilli, hadí ovoce, papáju, kokosy, ananasy a spoustu dalších, u nás neznámých pochutin.

Kapradina

Lezli jsme na vrchol aktivní sopky. Tohle jsou syrné krystaly, které se tvoří těsně u sopečných výduchů.

Lezli jsme na vrchol aktivní sopky. To žlutý je síra u sopečných výduchů.

Jediná společná nepotápěcí fotka.

Moje první činná sopka v životě. Líbí se mi tu.

Sopka soptí a vypadá to hezky.

Dno sopečného kráteru.

Sopka a její kráter. Ještě bych chtěla někdy vidět, jak se valí láva. Ale ne moc zblízka.

Soptící sopka.

Úžasný tržiště v Berstagi. Nakoupili a ochutnali jsme asi 7 druhů neznámého ovoce. Všechno výborný, jen jedno chutnalo podivně- jak nakyslá okurka.

Mangosteen je snad nejlepší ovoce, co jsem kdy měla. Ne nadarmo se mu říká "Qeeen of the fruit". Královna Viktorie prý kdysi nabídla 100 liber tomu, kdo jí ho doveze do Británie čerstvé.

Někteří lidé dokáží spát všude- i nad rušnou magistrálou v Medanu.

Velká mešita v Medanu. Šli jsme se na ní podívat brzo ráno, když byla ještě pro veřejnost zavřená. Ale měli jsme štěstí, zrovna se vevnitř konala svatba a my byli přizvaní.

Svatba podle islámu je pojata jako smlouva mezi otcem nevěsty a ženichem (ti dva, co sedí proti sobě). Otec mu právě nabídnul sňatek s dcerou a ženich slavnostně přijímá. Atmosféra je nádherná a dojímavá.

Nevěsta vše pozoruje zpoza ženicha.

Ženy sedí jinde než muži. A moc jim to všem sluší.

Smlouva mezi otcem a ženichem je podepsána a nevěsta se připojuje ke svému muži. Otec jim dává požehnání.

Ondra v sárongu. V kraťasech se do mešity nesmí.

Svatební obřad v mešitě.

Durian je hrozně smradlavé ovoce, proto je v hotelech, letadlech a všelickde jinde zakázán.

Pozor, tohle už není na Sumatře, ale v Malajsii v Kuala Lumpur. Na fotce se chystají směsi koření na všelijaké čínské polévky (co hromádka, to polévka). Tři jsme si domů přivezli, tak jsme zvědaví, až ochutnáme.

Nákupíčky v čínském obchůdu v Majalsii. Tolik sušených příšer pohromadě.

Ochutnáváme durian. Podle mě stejně hnusně chutná jako smrdí, ale Ondrovi docela chutnalo.

V Kuala Lumpur objevujem spostu obchůdků s čínským čajem. Ondra je nadšen a domů odjíždíme o několik pu-erhů bohatší (a o velký peníze chudší, ale prý to vyšlo levněji než v Čechách :-)