Cesta po Sumatře byla jednou z našich nejhezčích asijských cest. Přečtěte si o tom, jak jsme objevovali barevný podmořský svět, hledali orangutany, supěli na sopku a dojímali se při muslimském svatebním obřadě.
Co si představíte, když se řekne Sumatra?
Sumatra náleží Indonésii a je to šestý největší ostrov na světě. Jsou tu krásné tropické deštné pralesy (i když bohužel stále ubývají), bohatá fauna a flóra a úžasně pohodoví a usměvaví lidé. Mluví se na něm 52 různými jazyky, skoro devadesát procent obyvatel jsou muslimové a zbytek hlavně křesťani – žijí spolu vesměs v míru a pokoji. Místní jsou až příliš často vystavení přírodním katastrofám jako zeměstřesení a tsunami, ze kterých se však nakonec vžycky nějak vzpamatují. I přes úrodné zemědělství a nerostné bohatství je země stále poměrně chudá, nicméně v posledních letech ekonomika země rapidně roste a s ní i naděje lidí na lepší život.
Jsou z nás potápky
Tentokrát jsme si užívali vždy více času na jednom místě. Nejdřív jsme se týden potápěli na ostrovu Pulau Weh. Nikdy jsem netušila, co tvorů různých tvarů a barev se v oceánu nachází. Podvodnímu světu jsme propadli a už máme v kapse potápečský cerifikát. Bydleli jsme v malé lesní chatičce přímo na břehu oceánu (viz foto), takže jsme z houpací sítě pozorovali barevné ryby přímo pod námi. Cestovatelů tam bylo jen několik, se všemi jsme se postupně seznámili a večer společně klábosili o potápění a o životě. Místní se k nám často přidávali na pokec, na tomhle ostrově se nikam nespěchá a čas tu nehraje velkou roli. Atmosféra byla tak poklidná a přátelská, že se nám odsud ani nechtělo odjíždět. Ale orangutáni volali (zejména Ondru).
Vandrujeme džunglí
Následoval třídenní vandr džunglí. V takové tropické džungli to docela roste a žije- viděli jsme kakao, chilli, spoustu neznáměho ovoce a ořechů, obrovské ptáky (zoborožec) a taky hodně různých opic (makaci, Tom‘s sleeve neboli tomův rukáv a další). Jo a poprvé v životě se na mě přisála pijavice. Můj zkušený muž ji hbitě posolil a pijavice okamžitě odpadla, nicméně když krev mi tekla z rány ještě dlouho.
Ondra se těšil hlavně na orangutány. Ty jsme sice skutečně spatřili- ale jen vysoko v korunách stromů, a že takové stromy v deštném pralese jsou pořádně vysoké. Ondrovu fotografickou duši to moc neuspokojilo. Nakonec jsme si aspoň užívali nekonečné koupání v pralesní řece a v tamějších horkých pramenech (v nich jsem uvařila natvrdo vajíčko- abyste měli představu o teplotě vody...)
Supíme na sopku
Na závěr cesty jsme vylezli na dýmající sopku u města Berastagi. Já jsem na dýmající sopce ještě nikdy nebyla, tak to byl zážitek. Všude byla spousta krásně žlutých krystalů síry a z všudypřítomných děr to pořádně soptilo. Ondra se syrnými výpary při focení málem zadusil, ale co by člověk neudělal pro pořádnou fotku.
Sumatřané
Úplně jsme vynechali turistické destinace, možná i díky tomu byli místní lidé byli naprostí pohodáři, žádné dohadování, žádné podvodné triky na turisty, jen samé úsměvy. Zejména ve srovnání s Indií to bylo příjemné překvapení.
Měli jsme dokonce to štěstí, že jsme se nachomejtli k pravé indonézské svatbě. Manželství podle islámu je pojato jako smlouva mezi ženichem a otcem nevěsty a musím žíct, že celý obřad byl nádherný a moc dojemný. Svatebčané nás dokonce pozvali na následnou hostinu, nám už ale tou dobou letělo letadlo zpět do Kuala Lumpur.
Jak se nám líbilo?
Sumatru bych vyjádřila hlavně slovem pohoda. Okouzlila nás svou bohatou přírodou, věčně usměvavými lidmi a atmosférou, ve které se zpomalí čas. Člověk by tu dokázal cestovat dlouho, však taky většina baťůžkářů, které jsme potkali, byla na cestě půl roku či více. Možná to takhle taky jednou provedem :-)
Kuala Lumpur jako přídavek
Na závěr cesty jsme se stavili v Malajském Kuala Lumpur. Nevystrčili jsme paty z Chinatown, které nás nadchlo multikulturní atmosférou a obchůdky s pochutinami všeho druhu. Taky jsme tam potkali východočeského přírodovědce, s kterým jsme prokecali celou noc.
Prohlédněte si i další fotky ze Sumatry v naší galerii.